Tuflé přeje všem čtenářům hodně štěstí do nového roku 2012.
Žijete v Chicagu v době prohibice. Chcete si otevřít kavárnu, ale nemáte ani cent. Nejste z bohaté rodiny, banka vám nepůjčí. Máte ale potenciál – potenciál přesvědčit velkého Ala Caponeho, že mu vyděláte peníze. A tak za ním jdete. Velký Al vám věří; půjčí vám peníze: „Vrať je do půl roku, jinak-….!!!“
Vezmete peníze, otevřete kavárnu. Kavárna je na špatném místě; nikdo do ní nechodí. Podnikání se vleče a termín pro splacení se blíží. Nedokážete to. Peníze nejsou. Zmizely. Zítra si pro vás Ti od Ala dojdou.
Už jsou za dveřmi. Nashledanou…
Jaké je ponaučení z předchozího příběhu? Pro velkého Ala jste se promeškáním termínu stali rybí potravou. Váš říční hrob však Alovi jeho peníze nevrátí. Al o peníze přišel a už je nikdy neuvidí. A je si toho moc dobře vědom.
Kdyby žil dnes, nejspíš by pohledávku odprodal a dostal alespoň část peněz zpět. Možná by vás (kromě života) připravil i o tu bezcennou kavárnu a ručil jí za půjčku. Možná by si půjčil a ručil pohledávkou samotnou. Peníze by se zázračně objevily.
Systém, ve kterém žijeme, je úchylný. Pohledávky mají cenu pouze tehdy, pokud se dlužníkovi splácet nechce. Pokud dlužník splácet nemůže, jsou bezcenné. Můžeme je prodávat, postupovat a dělat spoustu dalších věcí, ale u někoho se ten černý Petr zastavit musí. Peníze neexistují. Zmizely. Neexistuje protiargument. Všechny sliby ekonomů, finančníků a expertů, že peníze jsou a že se vše nakonec splatí, jsou jen žvásty. Nesplatí se nic. Není čím splácet. Zamotejte to jak chcete, nic se nezmění. Sebesložitější zlomek vynásobený nulou je nula. Smiřme se s tím.
Ručení pohledávkami je blbost. Co se ještě musí stát, aby to lidé pochopili?
Amen.
Doporučuju sledovat nepřetržitě, leda tak si časem povšimnete různých změn.
Dobrá, s tou kaligrafií jsem to trochu přehnal, ale psací písmo je více nežli chválihodné. Během svého pobytu v Chicagu jsem si povšiml jedné zajímavé věci: většina soudobých Američanů neumí psát psacím písmem. Nejprve jsem tomu nevěnoval pozornost; koneckonců nezáleží ani tak na formě, jako na obsahu. Jenže čím dál tím víc si uvědomuji, že psací písmo a kaligrafie je něco, čeho bychom si měli vážit a co bychom měli hýčkat…
V současné době módních -ismů, ve jejichž produkci exceluje zejména jistý pan Václav se sídlem na Hradě, bych se i já přidal se svojí troškou do mlýna a pokusil se popsat -ismus, který se dlouhodobě rozmáhá snad ve všech odvětvích moderního světa, zejména pak v politice a na finančních trzích. Jdná se o snahismus.
Snahismus, to je zkáza lidstva. Projevuje se změnou motivace člověka, posunem jeho cílů a myšlenek. Typickým příkladem snahismu je posun od cíle něco udělat k cíli snažit se něco udělat. Snaha je to, co by se mělo vždy a za všech okolností cenit, dozvídám se často. Bohužel, pokud člověk akceptuje snahu jako cíl, jeho podvědomí začne automaticky počítat s nezdarem jakožto s možným východiskem jeho počínání, občas dokonce začne počítat s tím, že počínání nebude nikdy zakončeno žádným hmatatelným výsledkem. Snahismus dále mění pracovní proces i lidskou kreativitu. Zatímco člověk neposednutý snahismem postupuje při práci tak, že zvažuje každý další krok (aby zapadal do celku a vedl k určitému cíli) snahista je zachycen v trvalém stavu brainstormingu, ve němž každý další krok představuje pouze, inu, další krok bez jasného cíle. Snahismus, ten může v krajním případě přerůst až v něco, co připomíná prokrastinaci. Na rozdíl od ní však dotyčný na projektu stále pracuje, pouze bezvýsledně.
Snahismus se dá tolerovat v oblasti vzdělávání a výzkumu, neboť bádání se bez trochy chaosu, štěstí a fantazie nedá provádět. Je však zcela kontraproduktivní v oblasti politiky a ekonomie. Zde je potřeba jasná představa o tom, jaký má být výsledek snažení. Je třeba, aby byl každý další krok promýšlen tak, jako malíř promýšlí každý další tah štětcem. Takový umělec (pokud tedy nemaluje jen čtverce a nenazývá to z nouze ctnosti abstrakcí) si musí promyslet, jak má další čára vypadat, aby spolu s ostatními daly obraz dámy či kouzelné krajiny. Nemůže jen nazdařbůh čmárat po plátně a doufat, že nakonec z toho vznikne obraz jeho modelu. Bohužel, v politice a na finančních trzích snahismus začíná převládat. Nikdo již nechce maximalizovat svůj zisk a své výnosy. Pouze se snaží maximalizovat zisk a výnosy. Nikdo již nechce sestavit rozumný a vyrovnaný rozpočet. Všichni se chtějí snažit sestavit jeden takový. Zákonodárci nepracují na kompromisu, oni se o něj snaží.
Léčba či chcete-li vyvracení snahismu je věc velice složitá. Zahrnuje situace, ve kterých je naprosto nezbytné k nějakému cíli dojít a lidský mozek instinktivně, snad pod vlivem adrenalinu, přehodí výhybku. Takovéto situace jsou obvykle dvě: 1) odvracení bezprostřední katastrofy nebo 2) řešení již vzniklé katastrofy. Je více než evidentní, že podobné situace jsou značně nežádoucí. Bohužel, pro léčbu snahismu jsou nezbytné. A proto se nedočkáme solidní důchodové a zdravotnické a daňové a bůhvíjaké reformy, dokud nějaká katastrofa nenastane, a nebo se k ní alespoň nebude schylovat.
Londýn a vůbec celá Británie je v plamenech a mladí staří výtržníci rabují obchody. Nikdo neví přesně proč. Parta debílků si zřejmě vybrala současnou divokou hospodářskou situaci jako intelektuální zástěrku sprostého rabování a vandalismu, podobně jako jiní debílkové prohraný fotbalový zápas považují za dobrou zástěrku pro rvačku. Nic víc v tom zřejmě není. Jak si mohu být tak jistý? The Economist přinesl zajímavou zprávu ( http://econ.st/qhotQs ) přímo z hořícího Londýna: vyrabovaná je většina obchodů až na knihkupectví (výjimku tvoří knihkupectví s gay a lesbickou literaturou, kterému rozbili výlohu a na vystavené knihy házeli vejce). Kdykoliv procházíte troskami toho, čemu se dalo ještě před dvěma dny říkat obchody, narazíte na nepoškozené, téměř nedotčené knihkupectví. Nenapadá mě lepší komentář, nežli parafráze citátu z jednoho filmu (tuším, že to byl třetí Indiana Jones): „Tací hlupáci by neměli knihy pálit, ale číst.“ Slušným Britům nezbývá než doufat, že zloději a výtržníci použijí většinu elektroniky, co nakradli (a které vévodí zboží od Applu), ke studiu a ne k facebookování o mastných vlasech a nevěrných partnerech. V tomto ohledu však osobně zůstávám pesimistický…
Po dlouhém (cca tříminutovém) přemlouvání mne Po(d)stava přemluvil, abych zde publikoval své zápisky z cest. Odporoval jsem mu a tvrdil jsem, že se jedná o aktivitu ryze blogerskou, pro mne osobně nepříliš lákavou. Jeho protiargument, totiž že dnes lidé blogují i o tak napínavých tématech, jako je pobyt v Chrudimi, mne přesvědčil. A proto zde závedu drobné mikroblogování na téma pobyt v americké obci jménem Chicago. První ždibec se bude týkat služeb, a to jak veřejných, tak soukromých.
Taky se vám občas při příchodu do restaurace/obchodu/pošty zdá, že je dotyčný podnik obsluhován tajnou buňkou KGB, kterou potřeby zákazníků pouze obtěžují a zdržují od důležité zpravodajské činnosti? Tady se s něčím podobným nesetkáte. Jedna věc je zde jasná: usmívejte se, nebo si hledejte práci jinde. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by za pultem seděla nějaká herdekbaba a proklínala vás pohledem za každé slovo vaší prosby. Všichni dobře ví, co by se stalo: zákazník by velice asertivně prohlásil, že obtěžuje-li, může samozřejmě vyhledat služby jinde. Jedná se o dobrý zvyk, který bychom se měli i my, Češi, naučit. Jen to nezakřiknout!
Znám reportáže, které si takové označení jednoznačně zasluhují…
Číst zbytek příspěvku »
Hezký den všem čtenářům! Ode dneška jsou naše stránky přístupné přímo na doméně Tufle.cz (bez toho podivného přesměrování). Stará adresa tufle.wordpress.com sice zůstává aktivní, ale tato je zapamatovatelnější. Kdybyste se tedy rozhodli o Tuflé podělit s dalšími, odkazujte prosím přímo na Tufle.cz . Doufám, že se Vám změna bude líbit.
Nemůžu si to odpustit a vkládám sem krátký záznam pořízený kdoví kým, jak se dva mládenci rozhodli po vykonání potřeby poctít záchod jedné kavárny krátkým hudebním jamem.
Tyto požadavky jsou výsledkem konsensu dosaženého v průběhu shromáždění, které se konalo 20. května 2011 v CAMPING SOL v Madridu a vznikly jako syntéza tisíce obdržených návrhů v minulých dnech. Tento seznam by neměl být považován za uzavřený. Berte je proto jen jako orientační. Má jen orientačně vystihovat základní problémy se kterými se potýkají lidé ve Španělsku. Na oficiálních požadavských hnutí DRY se teprve pracuje.
Jsem tady na Čápkově. Mám urvaný šlachy, víš. Urvaný šlachy tady mám. Jo, je to za pivovarem, je to ta garsonka.
Dobrý den, dáte si něco?
Měl jsem leteckou nehodu. Mám teď pochroumané šlachy v noze.
A dáte si něco?
Doneste mi prosím pivo. Jeden pohárek.
(pokračování příště)
Viděno a vyfoceno na výstavě Domu umění města Brna.
Dělníci dosáhli pravého a žitého konceptuálního umění. Ve veřejném prostoru a v rámci své běžné činnosti. Lze to vůbec jinak?
